,,Ne, to je v pohodě." řekla jsem trochu zaskočeně.

,,Tak fajn, hlavně se nikde netoulej, není to tu bezpečné." mrknul na mě.

,,Ahoj."

,,Měj se."

,,Ahoj."

Když jsme se rozloučili, zamířil zbytek bandy do úzké uličky, zatímco já šla opačným směrem. Nad město se už snesla tma, jen pouliční lampy svítily a ulice byly téměř prázdné. Podívala jsem se na hodinky, bylo půl jedenácté. Musím spěchat, aby si Amy nedělala starosti, do jedenácti bych měla být doma. Právě jsem dosla na rozcestí dvou chodníků. Mohla jsem jít rovně po rušné ulici, nebo jsem mohla zabočit do postranní uličky, ve které žili snad jen potkani a jediné předměty v ní byly popelnice a občasné smetí a harampádí. Byla to zkratka a já chtěla být rychle doma.

Proto jsem zabočila do oné špinavé uličky a mířila stále hlouběji. Působila dosti hrůzostrašně, ale já přece nejsem posránek, jak by řekla... Ashley... Zamrzelo mě to. Proč to není jako dřív? Ale ne, blbost. Byli ti špatní. Teď mám lepší. Rychle jsem se ohlédla, byl to zvláštní pocit, jako by mě někdo sledoval. Bože, jsem paranoidní. Zabočila jsem doleva mezi dva domy do tmavé uličky, takže jsem už neslyšela ani hluk občas projíždějících aut ze silnice na hlavní ulici. Čím hlouběji jsem do uličky procházela, tím divnější pocit jsem měla. Najednou se přede mnou vynořila postava a já zůstala stát jako opařená.

,,Kampak, Danielle? Nemáš být v tuhle dobu už dávno doma?"

,,Spikeu?" vyjeveně jsem se na něj podívala. ,,Co tady děláš?"

Pomalu jsem začala ustupovat, avšak když jem se otočila, za mnou stála druhá osoba.

,,Rád tě vidím, Danielle."

,,Thomasi? Co tady děláte, oba dva?"

,,Jdeme za tebou..." Spike na mě škodolibě vycenil zuby a tiše se zachechtal.

,,Ashley nám něco vzkázala. Tak ty nás máš někde?" ušklíbnul se Thomas.

Zůstala jsem stát, jako když do mě udeří blesk. Pomalu jsem začala očima pátrat po nějakém úniku, protože Thomas a hlavně Spike umí být pěkně nebezpeční, když se naštvou a to teď nejspíš také měli v plánu, jenže ať jsem se dívala, kam jsem chtěla, nikde žádný východ nebyl, byla jsem v pasti. Pomalu se ke mě začali blížit z obou stran a roztouženě a nebezpečně se šklebit. Dopadla na mě tíha strachu.

,,No tak, kluci, neblbněte..."

Rozběhla jsem se proti Thomasovi ve snaze protáhnout se kolem něj a utéct, avšak jeho svalnaté ruce mě zadržely a z druhé strany mě popadnul Spike a surově mě opřel o zeď.

,,Tak co? Už nás asi nemáš někde, co?" sykl Spike s obličejem tak blízko mě, až jsem cítila jeho dech zavánějící cigaretama a alkoholem.

Poté sáhnul do kapsy a vytáhnul z ní kapesní nůž, jedním stiskem jej otevřel a dal přímo před obličej.

,,To, jak ses k nám zachovala se nám vůbec nelíbí. Jednou už si mezi nás přišla a jen tak odejít nemůžeš. A opovaž se nás prásknout fízlům." šeptal Spike avšak tak zřetelně, že se jeho šepot rozléhal po celé temné uličce.

Ruku, ve které držel nůž, mi předloktím přiložil pod krk a druhou rukou mi vjel pod tričko.

,,Co to...?" zachraptěla jsem a roztřásla se strachem.

,,Drž hubu, jo? Teď jsem tady pánem já." ušklíbnul se.

Thomas se škodolibě zasmál.

,,Nějak se třeseš, ne? Danielle?" ušklíbnul se Spike.

Do očí mi vhrkly slzy. Proč jen jsem šla touhle uličkou? Nic z toho se teď nemuselo stát. Co se mnou teď bude? Tady v téhle zapadlé části a ještě tak pozdě večer nikdo není. Spikeova ruka putovala na mé záda přímo k zapínání podprsenky. Z očí mi vytryskly slzy, přesně jsem věděla, co má v plánu. To už ke mě však přistoupil i Thomas a pohladil mě po tváři.

,,Nic se neboj, zlato." právě se chystal rozepnout mi kalhoty, když v tom se ozval jakýsi šramot.

,,Nechte ji být."

Thomas i Spike se ohlédli.

,,Jděte od ní vy prasata!"

Stál tam Mike. Oba se hlasitě rozchechtali.

,,Copak chlapečku, chceš se přidat?" vysmál se mu Spike do obličeje, zatímco se pracně a neohrabaně snažil rozepnout mi podprsenku.

Mike však ani náznakem neustoupil. O pár chvil později se za ním objevil i Steve, Nick a čahoun Charlie. Thomasovi a Spikeovi úsměv ze rtů zmizel, jako když utne.Spike se přiblížil až ke mě, jakoby mě chtěl obejmout a zašeptal mi přímo do ucha.

,,Pamatuj na mé slova. Vždycky sebou nebudeš mít tyhle své hrdiny." pak ode mě ustoupil, plivnul Mikeovi k nohám a společně s Thomasem utekli pryč.

Začala jsem zrychleně oddechovat a najednou mi z očí vytryskly naplno slzy. Rozběhla jsem se k Mikeovi a padla mu kolem krku.

,,Neboj, už jsou pryč, je to v pohodě. Bude to dobrý." utěsoval mě a hladil po zádech.

,,Bylo...bylo to...strašný!" vzlykala jsem.

,,Jo, jo. Už je to dobrý, pojď, půjdeme domů." poté mě vzal do náruče, poněvadž jsem nebyla schopna jediného dalšího kroku a nesl ven z uličky na hlavní ulici.

,,Jak jste věděli že tam jsem?" zeptala jsem se, když jsem se konečně uklidnila a stála jsem před vchodem do našeho panelového domu.

,,Šli jsme celou dobu za tebou. Pak ses nám ale někde ztratila." vyprávěl Charlie. ,,Potom, co se ti stalo na těch kolejích jsme měli o tebe starost."

,,Odedneška tě nebudeme nikdy pouštět takhle potmě samotnou." sliboval Mike.

,,Už podruhé jsi mě zachránil. Jak ti můžu poděkovat?" obrátila jsem se na Mike.

,,To nic nebylo." řekl skromně. ,,Jak jsem říkal, teď už patříš mezi nás a my si tě budeme chránit. Máš v nás oporu." mrknul na mě. ,,Ale když už se mi chceš nějak odměnit za záchranu," lišácky se zazubil, ,,pusa by mohla stačit."

Překvapeně jsem se na něj podívala a začervenala se. Pořád se culil tím svým svůdným úsměvem borce a já neodolala a pusu jsem mu tedy dala. Ještě větší překvapení pro mě bylo, když jsem cítila, že nemyslel obyčejnou pusu a že nejspíš počítal s tím, že bude tvat dýl, já jej však jen letmo políbila.

,,Tak ahoj zítra." usmála jsem se. ,,A ještě jednou děkuju."

Stále se na mě usmíval, já se otočila a odešla domů.

,,Danielle, někdo zvoní!" ozvala se Amy z kuchyně.

Kdo může zvonit? Právě jsem se chystala ke kolejím, tam se mám sejít s Mikem a ostatníma, tak kdo to může být? Šla jsem ke zvonku a zvedla sluchátko.

,,Halo?"

,,Ahoj Dany, jdeš už?"

Byl to Mike. Překvapeně jsem pozvedla obočí.

,,Jasně, hned jsem dole." a zavěsila jsem. ,,Jdu ven, Amy." oznámila jsem ji, zatímco jsem si obouvala tenisky.

,,Dobrá, ale buď prosím do jedenácti doma, ať nemám starost."

,,Jo, jo..." přitakala jsem. ,,Čau." vyběhla jsem na chodbu a zavřela dveře.

Vyšla jsem ven a hned si všimla Mikea, který tam však byl sám.

,,Ahoj, kde jsou ostatní?" rozhlédla jsem se.

,,Ahoj, no ostatní budou na kolejích. Já se pro tebe pro jistotu stavil, aby se ti zas něco nestalo." mrknul na mě.

Zasmála jsem se.

,,Tak jdeme?"

,,Jasně." přikývnul.

Na kolejích byl zase zbytek bandy a opět jsme se šli koupat do jezera. V ten den jsem si užila nejvíc srandy po dlouhé nudné době. Jak čas plynul, stávali se z nás všech nejlepší kamarádi. Denodenně jsme byli všichni spolu, až na nějaké dny, kdy někdo neměl čas a tak s náma ven nešel. Co však musím přiznat, nejvíc jsem si z kluků rozumněla právě s Mikem. Bylo to zvláštní, ale choval se ke mě úplně jinak než ostatní a taky jinak než k Annie a Claire. Zatímco s Annie a Claire se k sobě chovali jako rovnocenní kamarádi, kteří se pořád škádlili a dělali si naschváli, ke mě se choval jinak. Ne jako ke kamarádce, ale přímo jako k holce, jemněji a věnoval mi víc času. Možná, že jsem si to jen namlouvala, ale doopravdy mi to tak připadalo. Už to byl měsíc, co jsem se s nima seznámila, byl začátek srpna a od toho incidentu tehda večer se Spikem a Thomasem se už nic podobného neopakovalo, o bývalé bandě jsem od té doby neslyšela. Celý můj život se změnil, teď se chovám daleko líp, i Amy to říká, nepiju, nekouřím ani nedlám problémy a konečně se neutápím v malérech. Jsem teď docela jiná, jsem slušná holka, což je u mě docela zvláštní.

,,Co chcete dělat?" optala jsem se znudeně, zatímco jsme seděli v malé staré plechové maringotce, do které nelítostně bušiil déšť.

Byla to maringotka, kterou bandě poskytl Charlie, jehož rodiče ji kdysi dávno měli na zahradě, avšak pak pro ně byla nepotřebná a chtěli ji vyhodit, tak ji Charlie přesunul na jejich rodinný dům a to až za plot, takže je tam soukromí. Byl to dobrý úkryt před nepříznivým počasím. Maringotka byla velká asi jako můj pokoj, takže to byla dobrá klubovna. Byla tam stará pohovka od Mikea, kousek kuchyňské linky s malou ledničkou z Charlieho zásob, Malý jídelní stůl se čtyřma židlema od Annie, stará televize od Stevea, palanda zase ode mě, jakmile mi Amy koupila novou postel a kazeťák od Claire. Jediný, kdo nepřispěl byl Nick, nebo-li Blade, který to tam alespoň vyzdobil nějakýma plakátama, takže maringotka byla útulným útočištěm, bylo to dosti domácké prostředí, takže jsme tam často chodili. Jediný nedostatek byl chybějící záchod, takže se muselo chodit ven.

,,No já nevím, nechcete tu dneska zase spát?" navrhla Claire sedící s Bladem na sedačce při puštěné televizi, která občas sice trochu blbnula, ale jinak byla docela v pořádku. ,,Venku pořád strašně prší a jen tak to nepřestane, než bysme odtud došli každy takovou dálku domů, byli by jsme zmoklí jak slepice."

,,To je dobrý nápad." souhlasila jsem.

,,No, já nemůžu." zavrtěl hlavou Steve. ,,Zítra brzo ráno jedeme na tu svatbu mé sestřenky, takže půjdu radši domů."

,,A kde chcete všichni spát?" zeptal se Charlie. ,,Minule polovina lidí nemohla, ale teď jsme tu všichni, kromě Stevea, jak se tu chcete naskládat?"

,,No, pohovka je rozkládací a dost velká, několik se nás tam naskládá." uvažovala Annie nahlas.

,,No a já a Dany se vlezeme na jednu postel." řekl Mike a mrknul na mě.

Usmála jsem se a přikývla.

,,No moment, jdu na záchod." prohlásil Blade a jakmile otevřel dveře maringotky, déšť šel slyšet zřetelněji než předtím, seběhl schůdky a zavřel za sebou dveře, déšť trochu utichnul, avšak stále rachotil o plechovou stěnu a střechu.

,,Ale je tu docela chladno." poznamenala Claire.

,,Zajdu domů pro nějaké oblečení, ale bohužel jen moje mikiny a svetry." ušklíbnul se Charlie. ,,A tobě Steve, donesu deštník, jestli chceš."

Steve přitakal a proto Charlie nečekal a stejně jako Blade se vytratil.

Zobrazit další články tohoto autora

Zpět na hlavní stranu blogu